Josef Srovnal: Hlavním cílem je prospět nemocným s rakovinou

Když se před 20 lety čerstvý absolvent 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy přihlásil na doktorát v Olomouci s cílem získat ve zdejší fakultní nemocnici místo pediatra, o kariéře výzkumníka moc nepřemýšlel. Věda ho ale chytla a od té doby se věnuje vývoji neinvazivních metod, které zpřesňují diagnostiku nebo sledování nádorových onemocnění. Vedle toho se Josef Srovnal věnuje i studentům a jako pediatr a genetik pacientům. Právě snaha prospět nemocným je pro něj nejdůležitější.

Na počátku jeho kariéry byla detekce cirkulujících nádorových buněk neprobádané téma. Shodou okolností se mohl zapojit do projektů v laboratoři, kterou tehdy na Dětské klinice vedl nynější šéf Ústavu molekulární a translační medicíny (ÚMTM) Marián Hajdúch, a spolu s kolegy vyvíjet citlivé a velmi šetrné metody. „Konkrétně se jedná o detekci biomarkerů v  krvi pacientů s  nádorovými chorobami, které mohou nemoc odhalit, sledovat ji, nebo zavčas podat informace o průběhu léčby. Sledované biomarkery mohou signalizovat i návrat nemoci,“ objasnil. Získané poznatky dávají lékařům nové možnosti. Některé onkologické choroby, vůči nimž byli dříve bezmocní, dnes mohou ovlivnit a v dohledné době snad i vyléčit. To by nebylo možné bez základního výzkumu, včetně toho v ÚMTM.

„Většina z toho, co zde vybádáme, asi nezmění svět, ale drobnými střípky přispíváme do celkové mozaiky poznání ve snaze prospět pacientům. Tento proces je samozřejmě zdlouhavý. Vidím ale, že metody, s nimiž jsme před lety začínali, se dnes již přenesly do praxe a pacienti z toho mohou těžit,“ řekl.

Na vědě navíc oceňuje volnost a hravost. „Když dostanete možnost vymýšlet a ověřovat si své hypotézy, je to takový přenos dětství do dospělosti. Současně ale potřebuji mít kontakt s pacienty i studenty. A kromě toho jsem otec a manžel. Právě toto propojení mě baví a dává smysl. Neměnil bych,“ doplnil Srovnal.